Převzato ze Zajímej.se.
Žížaly jsou skvělým pomocníkem při zpracování bioodpadů. Živí se organickými zbytky rostlin a vylučují kvalitní kompost.
Všech těchto výhod využívá firma Florium, která vyrábí velkoobjemové plastové vermikompostéry, které můžou domácnosti, firmy i obce využít pro kompostování rostlinných zbytků. Ve vlastních vermikompostérech zpracovávají bioodpady z okolí a produkují ekologické hnojivo Florium, které se dá použít pro všechny typy rostlin.
Žížaly žijí ve vermikompostéru, což je nádoba, která se skládá z několika komor. Do kompostéru vkládáte organické zbytky, ty žížaly sní a potom, co projdou jejich trávicím traktem, se z nich stává kvalitní kompost.
Výluh z kompostu je kvalitní univerzální hnojivo
Ten se dá přímo aplikovat do půdy jako hnojivo, manželé Jakešovi se ale rozhodli vyrábět z něj výluh a ten nabízet k hnojení. Výluh je jednodušší aplikovat, distribuovat a je ho více než kompostu. Hnojivo vzniká jako výluh z humusu, který vytvoří žížaly. Možná jste už slyšeli o tzv. žížalím čaji. To je tekutina, která vzniká při vermikompostování a dá se využít i jako hnojivo.
Hnojivo Florium, ačkoliv je tekuté, není to samé, co žížalí čaj. „Naše hnojivo vyrábíme jako výluh z již hotového kompostu. Ten z vermikompostéru vybereme, dáme do nádob společně s vodou a louhujeme. Hnojivo pak stočíme do lahví a prodáváme. Zbytky z louhování vracíme zpátky do vermikompostérů, většinou jsou to jen takové zbytky, které žížaly ještě nestihly zpracovat, například pecky. Někdo hnojí i žížalím čajem, ale ten není tak dobrý jako hotový kompost. Není ještě uleželý, může být kyselý a agresivní, obsahuje šťávoviny z ovoce a zeleniny a mohou v něm být i různé chemické látky, např. z postřiků, ty naopak v již hotovém kompostu nenajdete,“ vysvětluje rozdíl mezi žížalím čajem a hnojivem z výluhu z vermikompostu Šárka Jakešová, která firmu provozuje společně s manželem.
Žížaly si při trávení poradí s toxiny, patogeny i zbytky chemických postřiků
Žížalí trávicí trakt obsahuje enzymy, které dokáží rozložit organické zbytky, a substrát je pak čistý, zbavený jakýchkoliv toxických látek nebo patogenů. Žížalí hnojivo je navíc bohaté na dusík, fosfor a draslík, obsahuje také vápník, hořčík, sodík, měď, zinek, mangan a bór.
„Žížalí schopnosti zpracovávat nebezpečné látky chceme zkoumat v projektu, na kterém teď začínáme pracovat s Karlovou univerzitou. Budeme zkoumat, jak si žížaly poradí s kaly z čistíren odpadních vod,“ popisuje plány na další využití vermikompostování Šárka Jakešová.
Hnojivo z vermikompostéru neobsahuje patogeny ani další toxické prvky. V půdě napomáhá k rychlejšímu rozkladu organické hmoty a „oživení”. Oživovat půdu se manželé snaží i v okolí domu, kde hnojivo vyrábí. V okolí najdete švestkový sad a zahrádku, kde manželé hnojivo testují. Nechybí ani mokřad a květinová louka, na které jsou umístěné vermikompostéry. Firmu se snaží provozovat co nejlokálněji to jde, žížaly „krmí“ zbytky z místních podniků. „Zpracováváme například zbytky z moštárny, ale i zkaženou zeleninu a ovoce, které se nestihnou prodat.“
Se svou firmou se manželé chtějí vracet ke kořenům a nabízet řešení na problémy se zpracováváním bioodpadů a s mrtvou půdou. Zapojit se můžete i vy, stačí začít vermikompostovat.
